Můj příběh

Začal se psát před více než osmnácti lety, kdy mě jako dítě školou povinné, uhranula rozmanitost psích plemen.

Ten umí to, ten zase tamto. Fascinovalo mě, jak je každý pes jiný, a tak jsem se o ně začala zajímat do hloubky. Studovala jsem standardy a jezdila po výstavách i přesto, že jsem sama psa ještě neměla.

Můj první pes Deny 

Malý knírač barvy pepř a sůl. Bohužel tím, že byl bez papírů, to byla malá kulička nevyzpytatelnosti. Byl větší, než měl být, v srsti měl nepřípustnou hnědou barvu a povahově byl už od štěněte jako starý mrzutý páprda. A také mi to za svůj život dal pořádně sežrat. Vyl. A to jakože fakt hodně. Spoustu let jsme s vytím bojovali a snažili se ho to odnaučit. Prošla jsem mnoha kurzy, tréninky, semináři ale nic nepomáhalo.

Když jsem se přestěhovala, byla jsem ráda, že je teroru konec

Když jsem se přestěhovala k příteli, který měl v té době štěně bígla Maxe (jak jinak než bez papírů) byla jsem šťastná že je tomu teroru konec. To jsem totiž nevěděla, že to je teprve začátek. Max zdrhal. Max byl místy dost agresivní i přesto, že byl skvěle socializovaný. Sem tam se přidal s vytím k Denymu, a to byl teprve koncert pro sousedy, zkrátka Max byl jako chodící bomba, u které nikdy nevíte kdy Vám bouchne do obličeje. 

Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.

Kynologie se mi dostala pod kůži

Mezitím jsem se na cvičáku stala výcvikářem, živila jsem se jako psí kadeřnice, jezdila jsem po závodech psích sportů. Žila jsem ve světě psů každou hodinu, každý den a kynologie se mi dostala do krevního oběhu.

Přesto jsem si musela přiznat, že má volba, kterou jsem před lety udělala mi obrovsky zkomplikovala život. Ne na rok, ne na pět ale na mnohem, mnohem déle. A na tomto místě přijde společenské tabu, o kterém se nemluví… S krvácejícím srdcem a slzami v očích jsem si musela přiznat, že se mi ulevilo, když odešli za duhový most. Dodnes na oba dva vzpomínám, protože to byla ta největší škola, jakou jsem kdy dostala. 

Až časem mi došlo, že jsem se od nich naučila víc, než jsem tehdy dokázala dohlédnout. Přesto mi trvalo dlouho, než jsem znovu uvěřila, že mé rozhodnutí neskončí takovým šíleným fiaskem jako kdysi. Studovala jsem plemena víc než kdy jindy, ale přesto jsem se bála. 

Co když se zase rozhodnu špatně? 

Důvěru v sebe a své schopnosti jsem si musela pomalu ale jistě vybudovat. Ten významný skok, pořídit si znovu psa, jsem nakonec udělala. Tentokrát jsem ale šla krůček po krůčku tak, jak to v tomto e booku naučím Vás. 

A díky tomu ke mě přišel psí učitel laskavý, veselý, akční a trpělivý natolik abych svou vlastní duši dokázala uzdravit. Trvalo to, ale spoustu dalších let jsem opakovaně otevírala starou ránu a mluvila s lidmi o tom, jaká rozhodnutí sami při výběru psa udělali a světe div se, zjišťovala jsem, že mnozí udělali stejně špatnou volbu jako prvně já, jen si to nechtěli přiznat.

Celá myšlenka poradenství při volbě plemene psa vychází ze skutečnosti, že se lidé nemají o koho opřít při samotném výběru.

Lidé se neorientují se ve světě psích plemen tak jako já. A když k tomu přičtu zkušenosti nasbírané díky vlastním špatným rozhodnutím dokážu tak říkajíc vidět i za roh. Co laik vidí jako plus při volbě plemene, já dokážu vidět, jak se to může proti člověku otočit. I proto se mi daří tak dobře napasovat psí plemena k lidem. 

Mým cílem je, aby nikdo nemusel prožít mnoho mučivých let v zajetí svých vlastních špatných rozhodnutí. Učím budoucí páníčky, aby měli při volbě svého psího kamaráda otevřenou mysl a pravdu v srdci, protože jen tak mohou najít toho nejlepšího.