Jaké by to bylo, kdybychom si mohli pořídit jakékoliv plemeno bez překážek?
Neohlížet se na své časové možnosti, na historii a původní využití plemene, na finanční zátěž…
Kdybych si měla vybrat psa pouze a výhradně na základě vzhledu byl by to Barzoj. Jeho aristokratický vzhled s notnou dávkou luxusu, smutný, laskavý výraz, dlouhé nohy, nádherná srst a v neposlední řadě obdivuhodný pohyb. Když nějakého potkám, je to pro mě stejné jako když diabetické dítě milující čokoládu stojí před výlohou cukrárny, ale ví, že si dobroty nesmí koupit.
Stejně jako já si nemohu pořídit barzoje. Miluju, když pes poslouchá, je vycvičený a tvoříme tým. Barzoj, ačkoliv je schopen velmi hluboké lásky ke svému majiteli, je poměrně introvertní a má svou vlastní hlavu. Jakpak by ne. Byl vyšlechtěn pro samostatnou práci ve vysoké rychlosti a na rozsáhlých prostorách, kde není čas ptát se na svolení. Je nadaným lovcem, a protože loví očima nemohla bych ho pustit jen tak z vodítka. I když to tak nevypadá, v mžiku se rozhodne že poběží za kočkou/letící igelitkou…a z naprostého klidu se vymrští do sprintu. V ten moment je takřka nemožné ho odvolat.
Možností, jak vybít přirozené vlohy Barzoje pro lov, je účast na psích dostizích nebo coursingových závodech. Nejsem si ale jistá jestli by mě tento sport bavil. Líbí se mi na něj dívat, pozorovat tu obrovskou rychlost, nádherný pohyb a souhru psů, aby kořist dostali co možná nejrychleji.
Byla bych ale vhodným majitelem dostihového psa? Dokázala bych se podřídit, aby byl můj psí kamarád spokojený? Znamenalo by to jít sama proti sobě, proti přirozené potřebě dělat činnosti, které mě baví. Já vím, že bych to nedokázala – deset let se nutit a snažit se zamilovat do činnosti a životního stylu, který mi není vlastní JEN proto, že se mi ten pes líbí. Ano, možná bych si zvykla, ano možná bych si dostihy jako účastník zamilovala ale CO KDYŽ NE?
Když si vybereme psa podle vzhledu a nedovolíme mu dělat činnost pro kterou má přirozený talent nutíme ho přetvařovat se, potlačovat své fantastické schopnosti, dokonce jsme schopni je za to i trestat.
Myslíte že ne?
Nikdy jste neviděli rodinku s maďarským ohařem, který dostal „klistýr“ za to že vyběhl lovit na poli nebo v lese kam si vyrazili na procházku?
Jack russel teriér, co rozhrabal zahradu, protože je v nitru své duše myšilov?
Pitbulteriér, který při výzvě od soka jde automaticky do boje?
Bišonek, který je celý den doma sám, a tak kňučí, štěká, vyje?
Toto všechno jsou přirozené pudy, instinkt, který z nich jen těžko vymlátíme, převychováme, vytlačíme – stovky let se lidstvo snažilo, aby to byli ti nejlepší lovci, bojovníci, hlídači a společníci. Neodpírejme jim nyní lov, potřebu chránit nebo být ve společnosti lidí.
Netrapme je tím, že je budeme přetvářet k obrazu svému.
Radši si vyberte pejska, který s Vámi bude v souladu. Šťastně a bez problémů se zařadí do Vaší lidské smečky a bude hrdě a na sto procent vykonávat činnost, pro kterou byl zrozen.
Budete pyšní nejen na něj ale i sami na sebe. Výběr psa je totiž pohledem do Vašeho vlastního nitra, přiznání svých kladů i záporů a pověstné nalití čistého vína.